Hudba

Zveřejněno dne 7. 6. 2019
ROZHOVOR: Hana Zagorová
Jedna z nejznámějších českých zpěvaček vydala nedávno album s 12 novými písněmi, které napsali z velké části mladí autoři, sami známí coby interpreti, jako Marek Ztracený, Radůza, či dokonce Xindl X. Hana Zagorová dokazuje, že se právem drží na horních příčkách žebříčků popularity, a jak nám prozradila, své písně miluje a zpívání ji stále velice baví.



Vaše nové album se jmenuje Já nemám strach stejně jako titulní píseň, ke které jste právě natočila klip, v němž hraje například i Ondřej Sokol. Klip má zajímavé dějiště, odehrává se v psychiatrické léčebně - kdo vlastně přišel s nápadem situovat děj sem?
Vymyslela jsem si to já. Připadalo mi to docela adekvátní k textu té písničky, protože v dnešní době jsme neustále hnáni k tomu vypadat dobře, používat tyhle krémy a tamty přípravky, abychom byli ještě mladší a ještě krásnější... Jde vlastně o určitý "teror", proto jsem si říkala, že léčebna bude adekvátní. A vedle toho je v tom ještě téma workoholismu. Chtěla jsem, aby se sem soustředili právě lidé, kteří jsou workoholici a potřebují se z toho dostat. Myslím si, že i já jsem hrozně moc pracovitá.

Považujete se tedy přímo za workoholika?

No, to snad přímo ne, ale ono je vždycky lepší, když děláte klip či něco souvisejícího s nějakým vizuálním dojmem, pokud je to trochu nadsazené.

Když jsme u práce a pracovitosti... Jste opravdu velice aktivní, máte stále i 15 koncertů měsíčně. Jak to všechno zvládáte?

(smích) Vidíte, vy říkáte aktivní a já říkám pracovitá. Já si myslím, že koncertování a vůbec zpívání a celá tato profese je takovým mým hnacím motorem. Je to, jako když do mě dolijete benzín. Tak na mě totiž působí práce na jevišti, kterou skutečně zbožňuji. Zpívání mám opravdu hrozně moc ráda. Samozřejmě že to vyžaduje určitý režim, protože 15 koncertů je doopravdy hodně. I když to tak není každý měsíc, stejně jsem si řekla, že už musím trošku ubrat. Protože pro fyzickou stránku těla je to zkrátka vysilující.

Pořád Vás to tedy baví stejně?

Kdyby mě to nebavilo, tak to ani nemůžu dělat. Já jsem ten typ, který kdyby ho to nebavilo, tak na jeviště vůbec nejde.

Zaujalo mě, že na Vašem novém albu je i písnička Král mejdanů. Jaký máte vztah k mejdanům? Připadala jste si někdy sama jako královna mejdanů?

Ne, vůbec. Víte, já jsem interpret, tu písničku jsem nenapsala. Napsala ji Radůza a napsala ji opravdu senzačně. Když jsem si přečetla první tři řádky textu, dostala jsem úplný záchvat smíchu, protože mi připadlo, že to je nesmírně vystihující. Zpívá se tam: "Sedím na pohovce a na obrazovce běží stotřetí díl". Píseň má takový kolovrátkový rytmus a opravdu strašně moc se mi to líbí, myslím, že vystihuje určitý kus společnosti. Radůza je skutečně báječná. A nenapsala jen tuto, ale také další písničku z desky, která se jmenuje Anděl strážný, a tu vážně zbožňuji.

Je to tedy Vaše srdcová záležitost?
Víte, kdybych s nějakou písní nesouhlasila, nebo kdyby se mi nelíbila, tak ji tam prostě nezařadím. Takže v podstatě ten výběr už je takový, že jsou to všechno písničky, s kterými souzním a které mám moc ráda. Říct, že jednu zbožňuji víc než druhou, nejde. To je jako kdybyste řekla o některém svém dítěti, že ho máte raději, a tamto zas máte ráda míň...

Jsme brněnský časopis a Vy jste v Brně studovala na JAMU. Jaké máte na tu dobu vzpomínky? Jakou roli ve Vašem životě hraje Brno?

Báječnou. Brno můžu všem doporučit jako město ke studiím, protože lidi jsou v Brně na studenty strašně hodní, nebo aspoň bývali. My jako studenti jsme samozřejmě pořádali různé výlety a různé večírky, toulali jsme se po ulicích a byli hlasití, obzvlášť když jsme se učili nějakou novou roli. A Brňáci k nám byli hrozně shovívaví. Tím, že v Brně je hodně vysokých škol, tak si myslím, že místní se ke studentům chovají báječně. Zkrátka a dobře je to ideální místo ke studiu.

Měla jste tu nějaké oblíbené místo?

Mně se vždycky líbilo Brno jako takové. My jsme se samozřejmě jako studenti herectví buď scházívali doma, tím myslím na koleji, popíjeli nějaké vínečko nebo pivo a představovali si, jak se ten náš život bude dál ubírat, jak budeme úžasní a jak se nám bude všechno dařit... Takže spíš nešlo ani tak o to místo jako takové jako o společnost, partu lidí, ve které jsme si rozuměli. Vzpomínky mám úžasné.

Hana Zagorová (*1946) je ostravskou rodačkou, jednou z našich nejoblíbenějších zpěvaček populární hudby a devítinásobnou držitelkou Slavíka. Původně vystudovala na JAMU herectví, ne každý možná ví, že je rovněž talentovanou textařkou.
Foto: Supraphon

Eva Svobodová
Článek otištěn v Kult 06/19
 Přidejte k článku první komentář >> 
Časopis:
Reklama:

Novinky:
Radomír Socha
Houbaříme od jara do zimy
Brázda
Kniha zahrnuje hlavně ty rostoucí druhy hub, které by se měli nováčci v houbaření naučit dobře znát a tak bezpečně rozlišit chutné jedlé houby od jejich jedovatých dvojníků. Druhy hub jsou v knize seřazeny podle doby jejich růstu, takže se houbaři seznámí s následností jejich výskytu od jara do zimy – jakýmsi „houbařským kalendářem“. Začínající houbaři mladší generace si v interaktivní části na konci knihy navíc procvičí i své znalosti získané její četbou.
Odběr zpráv:
Chcete odebírat zprávy? Registrace


Copyright © 2005–2019 Radek Holík
Google+