Divadla

Zveřejněno dne 16. 4. 2019
RECENZE: Za snem na kladinu a ještě dál
Snad každý má v životě nějaké sny. Je dozajista velmi těžké vytyčené cíle plnit, a to i když na cestě za nimi nemusíte projíždět žádnými většími serpentinami nebo zastavovat před zátarasy, které osud umně hází do vaší životní pouti. A co teprve, když se rozhodnete stát se v patnácti špičkovou gymnastkou a o jedenáct let později vás vyhlásí nejlepší sportovkyní světa.



Životopis Věry Čáslavské by se dal jistě odbýt výčtem její sbírky medailí, jež je tak početná, že by opravdu vydala na dlouhý seznam. I když se však nezdá, že by mohla být slavná sportovkyně skutečně z masa a kostí, věnuje se námět Simony Petrů i režie Terezy Karpianus s velkým důrazem také osobám, o které se mohla Věra v horších chvílích opřít nebo se od nich odrazit ode dna. 

Shrnutí jejího života začíná samozřejmě u zvědavého děvčete. Touží být stejně dobrá jako její učitelka Eva Bosáková. Záhy ji však dokonce předčí, což rázem změní dvě kamarádky na rivalky. Věřina sláva neuniká sportovci Josefu Odložilovi. Běžci bezpochyby imponují její úspěchy a Čáslavská zase v Odložilovi, i přes svoji kariérní ambicióznost, vidí otce svých dětí. Ani Věře se však nevyhýbají problémy. S Odložilem sice zplodí dva potomky, ale postupně zjišťuje, že je spíš než vzorný otec velký piják a despota. Aby toho nebylo málo, kvůli svému podpisu manifestu Dva tisíce slov se ocitla pod drobnohledem vládnoucí strany a dokonce ji i vyloučili z Československého svazu tělesné výchovy a sportu.

I když cítíte nezpochybnitelný nádech školního představení, které hra nezapře svojí linearitou s důrazem na výkladovou stránku příběhu, stejně vám neuniknou schované jinotaje. Právě ony posouvají hru o úroveň výše. Herecké výkony jsou poměrně vyrovnané. Gabriela Štefanová vykresluje Věru s respektem, ale i potřebnou uvěřitelností. Nejsilnější momenty sestávají z jejího závodění v Japonsku a interakce nebo konfrontace s Odložilem Jana Grundmana. Naopak jako slabší se jeví vykreslování cvičení na bradlech či hrazdě, při kterém se samozřejmě musí počítat s prostorovými i dispozičními fyzickými limity herců. 

Největší devízou Věry je vykreslení režimů z obou stran pomyslné mince, zejména ukázání jejich kladů i záporů. Divák na začátku možná očekává, že představení pokryje celý životní příběh Čáslavské. Vadou na kráse například zůstává absence jejího boje s depresemi a závislostí na lécích, a třeba také poměrně málo obrazů z nedávné minulosti. Nicméně necelé tři roky od její smrti je jistě důležité si její odkaz připomenout, a to třeba i na divadelních prknech.

Věra
Národní divadlo Brno (Reduta)
Psáno z reprízy 22. února 2019
www.ndbrno.cz

Klára Tesařová
Článek otištěn v Kult 04/19
 Přidejte k článku první komentář >> 
Časopis:
Reklama:

Novinky:
Pavla Horáková
Teorie podivnosti
Argo
Vypravěčka Ada Sabová, mladá vědkyně z „Ústavu mezioborových studií člověka“, je v mnohém typickou (nikoli však stereotypní) moderní intelektuálkou, která se pokouší vybalancovat osobní život a kariéru. V obojím už má za sebou leccos, a tak není prosta jistého cynismu, či spíše poučeného, sarkastického vnímání světa, lidí kolem sebe i sebe samé. Na pozadí pátrání po zmizelém synovi své kolegyně zaznamenává kolem sebe zdánlivé nahodilosti, za nimiž však tuší zákonitost a provázanost. Pro všechny tyto jevy hledá zastřešující definici, svou „teorii podivnosti“, a zjišťuje, že nekonečnou spletitost světa pouhým rozumem neuchopí. A zatímco společnost kolem ní čím dál více lpí na vyprázdněných pravidlech, Ada její struktury jednu po druhé opouští a vydává se vstříc svobodě.
Reklama:

Odběr zpráv:
Chcete odebírat zprávy? Registrace


Copyright © 2005–2019 Radek Holík
Google+