Hudba

Zveřejněno dne 2. 2. 2019
ROZHOVOR: Aleš Pilgr. Na vlnách elektropopu
Členové populární brněnské kapely Květy přistoupili na sklonku loňského roku k zajímavému počinu – vydali jednotlivě svá vlastní alba v různých hudebních stylech. Bubeník Aleš Pilgr se rozhodl pro elektropop s albem Japonec, jehož titulní singl Antidepresiva doprovází originální videoklip. Proč si pro svou desku zvolil zrovna tento hudební styl a jaké výhody může přinášet bubnování, nám prozradil v únorovém rozhovoru.

Co vás přimělo natočit v Květech každý své vlastní album? Byly to hlavně odlišné hudební představy každého z vás?
Spíš bych řekl, že rozdílný apetit. Martinovo country album je hodně příběhové a obrazově košaté. U elektronické desky se pracuje více s textovým minimalismem a repeticí. Rytmy jsou údernější a v kombinaci s basovými figurami nutí člověka hýbat se do rytmu. Myslím, že se tomu říká tanec.

Chtěl byste, aby posluchače Vaše hudba zvedla ze židle? Na jaký druh hudby či konkrétní písně se podle Vás nejlépe "paří"?
Na prosincovém turné jsme se přesvědčili, že se tak děje. Dva zmítající se bubeníci, poletující zpěvačka a dva podivní mužové za klávesami. To lidi fakt rozhýbalo. 

Proč zrovna název Japonec? Nebojíte se, že Vás někdo nařkne z politické nekorektnosti? 
Václav Havel říkal, že politika je úplně všechno, co děláme, a já s tím souhlasím. Takže může, i když to o tom vůbec není. V České republice jsou tři japonští bratři. Dvou si vážím a třetí vede politickou stranu. Název ale popisuje spíš fascinaci japonskou elektronikou v 90. letech. Japonsko jsem tehdy vnímal jako zemi budoucnosti.

Co se Vám jako první vybaví, když se řekne Japonci a Japonsko?
Karate, Samuraj, Akira Kurosawa, Nintendo, Pokémon, Šinkansen. 

Proč jste si pro své album vybral zrovna elektropop? 
Už dlouho s tímto žánrem koketuji. Bavilo mě do folkových písní přidávat elektronické prvky. Teď jsem vzal skalpel a folk odřízl.

Dá se říct, že je to v současnosti perspektivní žánr? Nebo jsou dnes spíše tendence vracet se k akustice? 
Tento žánr je pořád živý a vyvíjí se, tím mě hodně inspiruje. S velikým obdivem sleduji kupříkladu aktivitu okolo brněnských Bastl Instruments (brněnská firma vyrábějící syntetizátory pro elektronickou hudbu do celého světa - pozn. redakce). My jsme se snažili do tohoto žánru vnést něco z našeho světa. Hravost, radost a důraz na textovou složku písně.

Texty jste psal Vy sám? Vnímáte u písní text coby rovnocenný hudbě?
Autorem většiny textů jsem já. S polovinou mi pomáhal Martin Kyšperský. Je to výborný textař s obrovským citem pro jazyk. U písní je pro mě důležité spojení hudby a textové složky. Hudebně necitlivě uchopená krásná báseň může vyznít jalově, dobře zhudebněný naivní text se může stát krásnou písní. Obě složky by spolu měly spolupracovat, dělit je od sebe moc nelze.

Jako muzikant děláte bubeníka a zároveň učíte. Nesvádí to k tomu, že byste rád "zabušil" i do nechápavých žáků? 
Když bubnujete, vymlátíte to do bicích a do žáků už pak bušit nechcete. Tento nástroj proto doporučuji každému učiteli. Mimochodem, jeden z nejlepších pedagogů Richard Feynman byl také bubeníkem. 

Jak dobře se dají v praxi tyto dva obory skloubit? Máte mezi studenty fanoušky? 
Dnes už klasickým pedagogem nejsem. Pracuji jako popularizátor vědy v science centru Vida!. Ale když jsem učil, byl perfektní pocit stát před třídou a hrát na ně spořádaného učitele s vědomím, že jsem ještě před pár hodinami řádil na pódiu.

Dalo by se bubnování doporučit i jako takový anti-stres, prostředek k vybití negativní energie? Jakou s tím máte zkušenost?
Když cvičíte na kytaru a něco vám opakovaně nejde, nemůžete do ní začít třískat. U bicích máte tu výhodu, že to udělat lze. Kamarádi o mně říkají, že jsem celkem vyrovnaný člověk. Některé dokonce svým optimismem otravuji. 

Jaké máte plány v tomto roce, ne nutně jen hudební? Co byste si nejvíc přál?
Chceme teď pracovat na třetí desce našeho projetu YM našeho klávesisty Ondřeje Kyase. A co se přání týče? Trápí mě naše chování k přírodě. Hodně bych si přál, abychom prozřeli a začali volit lidi, kterým záleží i na příštích generacích.

Aleš Pilgr (*1980) je bubeník alternativní kapely Květy, vystupoval také se skupinami Ty Syčáci a Biorchestr. Před Japoncem již vydal v minulosti sólové album Nos na stůl (2006). Dříve působil jako středoškolský učitel, nyní ho můžete potkat v brněnském science centru VIDA!.


Eva Svobodová
Článek otištěn v Kult 02/19
 Přidejte k článku první komentář >> 
Časopis:
Reklama:

Novinky:
Pavla Horáková
Teorie podivnosti
Argo
Vypravěčka Ada Sabová, mladá vědkyně z „Ústavu mezioborových studií člověka“, je v mnohém typickou (nikoli však stereotypní) moderní intelektuálkou, která se pokouší vybalancovat osobní život a kariéru. V obojím už má za sebou leccos, a tak není prosta jistého cynismu, či spíše poučeného, sarkastického vnímání světa, lidí kolem sebe i sebe samé. Na pozadí pátrání po zmizelém synovi své kolegyně zaznamenává kolem sebe zdánlivé nahodilosti, za nimiž však tuší zákonitost a provázanost. Pro všechny tyto jevy hledá zastřešující definici, svou „teorii podivnosti“, a zjišťuje, že nekonečnou spletitost světa pouhým rozumem neuchopí. A zatímco společnost kolem ní čím dál více lpí na vyprázdněných pravidlech, Ada její struktury jednu po druhé opouští a vydává se vstříc svobodě.
Reklama:

Odběr zpráv:
Chcete odebírat zprávy? Registrace


Copyright © 2005–2019 Radek Holík
Google+