Knihy

Zveřejněno dne 11. 10. 2018
RECENZE: Západníma očima za železnou oponu
Dávno předtím, než Gabriel García Márquez napsal slavné dílo Sto roků samoty (1967), cestoval jako třicetiletý novinář za železnou oponu, aby zjistil, že "není ani opona, ani železná. Je to dřevěná závora natřená červenobíle, jako dřív bývaly sloupky označující holičství." Z těchto cest po NDR, Československu, Polsku, Sovětském svazu a kádárovském Maďarsku, vykonaných v druhé polovině 50. let, nyní vychází kompaktní kniha reportáží Devadesát dnů za železnou oponou.

Do východního bloku vstoupil Márquez s očima levičáka uvyklýma Západu. I proto přináší jeho reportáže neokoukaný a vnímavý pohled zvenčí. Zatímco v polském vlaku spolucestující nespouštějí zrak z jeho pozlacených hodinek, v Praze prohlašuje: "Nenarazili jsme na žádný zřetelný signál, ze kterého bychom nabyli dojmu, že nejsme v některém západoevropském městě. […] Viděl jsem tu mnoho žen oblečených stejně pěkně jako v Paříži."

Márquez v reportážích nehovoří jen s lidmi, ale i s architekturou, kulturou, geografií… Z dílčích, mnohdy velmi detailních poznatků vyvádí generalizující charakteristiky toho či onoho státu. Když například zavítá na VI. Světový festival mládeže a studentstva do Moskvy, hypotetizuje, že snad proporce sovětské krajiny vštípily jejím obyvatelům sklony ke kolosálnosti a masovosti. Proto ty obrovské Stalinovy sochy, nekonečné fronty do Leninova mauzolea, tlusté realistické romány.

Přestože Márquez věřil v budoucnost sovětského socialismu, nezavíral kritické oko před chudobou, cenzurou a absurditou nejrůznějšího druhu. V Maďarsku se dokonce setkal s dohledem tajné policie. Jak by ne, vždyť se v zemi ocitl jen deset měsíců po maďarském povstání.

Devadesát dnů za železnou oponou
Gabriel García Márquez
Odeon, 2018


RaT
Článek otištěn v Kult 10/18
 Přidejte k článku první komentář >> 
Časopis:
Reklama:

Novinky:
Jan Dražan, Marek Hilšer
Tango pod Hradem
Zeď
Marek Hilšer otevřeně vypráví o tom, proč se rozhodl vstoupit do politiky, zamýšlí se nad stavem české společnosti, mluví ale také velmi upřímně o sobě, o své rodině, o složitých vztazích s rodiči, o emigraci a o návratu po listopadu 1989 zpět do rodného Chomutova. Nabízí unikátní pohled do zákulisí prezidentských voleb z první ruky. Přibližuje první zkušenosti z parlamentu. Jeho život je ovšem vedle politiky také lékařský výzkum. Specializuje se na nádory mozku, učí studenty, jezdí na lékařské mise do Afriky. Když se nevěnuje politice nebo vědě, patří kromě ženy a dcery k jeho největším vášním lezení po skalách a tango, za kterým jezdí do vyhlášených klubů po Evropě. A aby toho nebylo málo, stal se ještě včelařem. O tom všem vypráví v knížce.
Odběr zpráv:
Chcete odebírat zprávy? Registrace


Copyright © 2005–2019 Radek Holík
Google+