Knihy

Zveřejněno dne 11. 10. 2018
RECENZE: Západníma očima za železnou oponu
Dávno předtím, než Gabriel García Márquez napsal slavné dílo Sto roků samoty (1967), cestoval jako třicetiletý novinář za železnou oponu, aby zjistil, že "není ani opona, ani železná. Je to dřevěná závora natřená červenobíle, jako dřív bývaly sloupky označující holičství." Z těchto cest po NDR, Československu, Polsku, Sovětském svazu a kádárovském Maďarsku, vykonaných v druhé polovině 50. let, nyní vychází kompaktní kniha reportáží Devadesát dnů za železnou oponou.

Do východního bloku vstoupil Márquez s očima levičáka uvyklýma Západu. I proto přináší jeho reportáže neokoukaný a vnímavý pohled zvenčí. Zatímco v polském vlaku spolucestující nespouštějí zrak z jeho pozlacených hodinek, v Praze prohlašuje: "Nenarazili jsme na žádný zřetelný signál, ze kterého bychom nabyli dojmu, že nejsme v některém západoevropském městě. […] Viděl jsem tu mnoho žen oblečených stejně pěkně jako v Paříži."

Márquez v reportážích nehovoří jen s lidmi, ale i s architekturou, kulturou, geografií… Z dílčích, mnohdy velmi detailních poznatků vyvádí generalizující charakteristiky toho či onoho státu. Když například zavítá na VI. Světový festival mládeže a studentstva do Moskvy, hypotetizuje, že snad proporce sovětské krajiny vštípily jejím obyvatelům sklony ke kolosálnosti a masovosti. Proto ty obrovské Stalinovy sochy, nekonečné fronty do Leninova mauzolea, tlusté realistické romány.

Přestože Márquez věřil v budoucnost sovětského socialismu, nezavíral kritické oko před chudobou, cenzurou a absurditou nejrůznějšího druhu. V Maďarsku se dokonce setkal s dohledem tajné policie. Jak by ne, vždyť se v zemi ocitl jen deset měsíců po maďarském povstání.

Devadesát dnů za železnou oponou
Gabriel García Márquez
Odeon, 2018


RaT
Článek otištěn v Kult 10/18
 Přidejte k článku první komentář >> 
Časopis:
Reklama:

Novinky:
Dominik Landsman, TMBK
Továrna na debilno 2. Vzpoura Pražské kavárny
Listen
Skandálně nekorektní politická satira od autora Deníčků moderního fotra a mistra koláží TMBK. Představte si, že Miloš Zeman zemřel. Co by se asi stalo? Plakal by Jiří Ovčáček tisíc dní a nocí a poté se znovu provdal? Jmenoval by se Andrej Babiš císařem? Zastavil by Tomio Okamura konečně ten svůj islám? Využil by Vojtěch Filip situace a zaslal do Moskvy zvací dopis? A co na to Pražská kavárna? To se dozvíte v brutálně ostré politické grotesce. Výstraha: Během psaní této knížky nezemřel ani jeden Miloš Zeman. Pokud zemřel v době po vydání této knížky, za to my nemůžeme. To se tak nějak dalo čekat.
Odběr zpráv:
Chcete odebírat zprávy? Registrace


Copyright © 2005–2018 Radek Holík
Google+