Knihy

Zveřejněno dne 6. 7. 2018
ROZHOVOR: Petra Soukupová. O psaní i čtení.
Patří k nejvyhledávanějším současným českým spisovatelkám, její knihy vynikají osobitým jazykem, jenž odpovídá jejich vypravěčům – často jsou to děti či dospívající. Hlavní, nevyčerpatelné téma jejích knih představují mezilidské vztahy. Petra Soukupová před nedávnem vydala hned dvě knihy: Kdo zabil Snížka? a Nejlepší pro všechny. Nejen je přijede představit také do Brna, a to 12. července 2018 v rámci literárního festivalu Měsíc autorského čtení.
 
 



Píšete si, nebo jste si psala v nějaké fázi svého života deník?
Ano, psala jsem si deník od deseti asi do třiceti let, ale pak to nějak samo od sebe vyšumělo, zřejmě nedostatek času.

Myslíte si, že je dobré zaznamenávat si vlastní zážitky, myšlenky? Může to usnadnit lepší pochopení jak sebe sama, tak i druhých?
Ano, myslím, že to je dobré, minimálně pro tu chvíli rekapitulace dne nebo týdne. Já si na tom taky dost cvičila paměť, protože jsem to málokdy psala denně, spíš jsem dopisovala třeba týden zpět, a pak ke konci i třeba několik měsíců.

Předpokládám, že takové dlouhodobé vedení deníku je pak přínosem i pro vlastní spisovatelskou práci. Vracíte se někdy cíleně k určitým životním událostem či fázím prostřednictví deníků (třeba když píšete novou povídku, knihu)? Čítáváte si v nich třeba i jen tak?

Ne, já se ke svým deníkům nevracím. Možná když jsem psala Martu (Marta v roce vetřelce - román psaný deníkovou formou, pozn. red.), tak z těchto důvodů ano, ale obvykle ne.

Mění se nějak váš pohled na postavy, o kterých píšete, s postupem času, s tím jak sama získáváte nové zkušenosti? Máte například pocit, že byste tu a tu knížku, povídku teď už napsala jinak s ohledem na charakter a jednání postav?

Ne, to ani ne. Spíš bych to napsala formálně jinak. Ale samozřejmě, že v drobnostech by se ten čas a prožité věci jistě projevily.

Často používáte dětské vypravěče  myslíte si, že je nějak zásadně odlišný pohled na svět a hodnocení věcí okolo u chlapce versus u dívky (cca v 10 letech)? Pokud ano, v čem?
Právě že si myslím, že do těch deseti let to je ještě hodně podobné. Ale pak se to významně zlomí, a třeba čtrnáctileté děvče a stejně starý kluk mají hodně rozdílné zájmy a vlastně myslím i vidění světa.

Změnil se váš osobní pohled na dětský svět s narozením dcery?

Ne, to si nemyslím.

Čtete jí před spaním? Pokud ano, jaké příběhy má ráda?
Já nerada čtu nahlas, ale prohlížíme si společně naučné knihy, kde je málo textu, a spíše to pak vysvětluju svými slovy a povídáme si o tom. Naše oblíbené knihy jsou: Pod zemí/Pod vodou, různé knihy o lidském těle, Jak se co dělá, Hravouka, Animalium.

Píšete knihy i se záměrem nějak nastavit zrcadlo čtenářům? Aby sami lépe pochopili a zorientovali se ve vztazích ve vlastních rodinách a životech? Máte třeba i nějaké takové čtenářské ohlasy?
Ano, jsem ráda, když se někdo ozve, že mu nějaká moje kniha k něčemu pomohla. Občas se to stává, že mi lidé něco v tomto smyslu napíšou.

Je nějaký konkrétní čtenářský ohlas, který vás opravdu hodně potěšil?

Nejvíc mě asi těší ohlasy od dětí, tuhle mi nějaký čtenářský kroužek poslal vylisovaný čtyřlístek a také často kreslí obrázky.

Jak moc autora determinuje to, co sám na vlastní kůži prožil? Tj. lze psát uvěřitelným způsobem o něčem, co máme jen z doslechu? Jak to máte konkrétně vy?
Doufám, že moc ne. Troufnu si tvrdit, ze většinu věcí, které píšu, jsem nezažila a dokonce bych řekla, ze většinu jsem si vymyslela - nikoliv zaslechla.

Podle jedné vaší povídky a pak i scénáře teď vznikl film Na krátko. Jaký je to pocit pro vás jako autora, když příběh vidíte zhmotněný na plátně? Odpovídá vašim původním představám?
Neodpovídá, ale to ani nejde a člověk to tak musí brát. Ten pocit ale rozhodně není zklamání, protože jsem ani nečekala, že by to mohlo být přesně podle mých představ, to bych si to musela režírovat, a ani tak by to nebylo stoprocentní. Nicméně jsem s výsledkem spokojená.

Petra Soukupová (*1982) je česká spisovatelka, scénáristka a dramaturgyně. Vystudovala FAMU, vedle psaní beletrie se věnuje také televizní tvorbě. Za prvotinu K moři získala Cenu Jiřího Ortena, soubor povídek Zmizet obdržel Magnesii Literu. Film Na krátko podle jejího scénáře v režii Jakuba Šmída měl premiéru na konci května.
Foto: Filip Singer, Právo

Eva Svobodová
Článek otištěn v Kult 07/18
 Přidejte k článku první komentář >> 
Reklama:

Novinky:
Ben Aaronovitch
Strom viselců
Argo
Policejní konstábl Peter Grant se vrací do Londýna. Netrvá dlouho a v hlavním městě se opět začnou dít věci. Prostá podezřelá úmrtí obvykle nebývají doménou Rozmaru. Ani když k jednomu takovému dojde na divokém večírku v jednom z nejdražších obytných domů v londýnském centru. Jenže téhle party se účastnila i dcera lady Tyburn, jíž Peter dluží laskavost za jistou dřívější výpomoc. Během chvilky se tak ocitne v neznámém světě superboháčů a zlaté mládeže, v rezidencích s obrovskými suterény a exkluzivními bazény, na místech, kde se čile obchoduje s nebezpečnými a esoterickými materiály. Rozumný mladý policista by se držel zpátky a nevystrkoval hlavu, ale nebyl by to Peter, aby se při vyšetřování nedostal někam hodně daleko. Zároveň objevuje nové spojence a dostává se závratně blízko jednomu z velkých hráčů...
Odběr zpráv:
Chcete odebírat zprávy? Registrace


Copyright © 2005–2018 Radek Holík
Google+