Divadla

Zveřejněno dne 7. 4. 2018
RECENZE: Ženská reforma mužské formy
Složit svou první skladbu v devíti letech. Dirigovat orchestr BBC a Pražskou filharmonii. Vše během dvou desítek let života. Že by to bylo dost i pro tvrdého chlapa? Omyl. Řeč je o Vítězslavě Kaprálové, jejíž osud ztvárňuje v představení Vitka Divadlo Husa na provázku.
 



I když Kateřina Tučková doposud neměla s dramatickou tvorbou zkušenosti, honosí se její prvotina nosným tématem – osudem talentované hudebnice, která rebelsky vystrkuje růžky v drsném maskulinním okolí. Vitčin strom se ale košatě rozvětvuje do nespočtu silných větví, jichž si bystře všímá režie Anny Petrželkové – milostně prorůstající mnohoúhelníky, konfrontované se ztrátou domova i bojem se smrtelnou nemocí. 
Díky plnokrevnému pojetí Vitky Terezy Marečkové hlavní postava jen nekřičí prázdné feministické fráze. Naopak se v ní mísí upřímná zarputilost, bojovnost, neúnavnost, plamennost a nespoutanost. Svou Pandořinu skříňku neotevírá jen Marečková, ale i Bohuslav Martinů Dušana Hřebíčka. Ukazuje nejen svoji drsnou a chladnou tvář, ale i tu jemně zranitelně zarputilou. Jin a jang – Vitka má v jejich pojetí v sobě značnou část mužského elementu a Martinů zas kus ženského. 
Provázek nesvazuje Tučkové Vitku řetězy konvencí. Hra má naopak tah na branku – čtveřice hudebníků v orchestřišti se spolu s hravě použitými rekvizitami silně omotávají okolo duší i těl diváků jako první jarní šlahouny břečťanu popínavého pokryté zářícími a dostatečně vyživenými lesknoucími hereckými listy. Vitce se dostává pečlivé zahradnické péče, s níž Husa vstupuje do jara 2018 pravou nohou.

Vitka
Divadlo Husa na Provázku
Psáno z reprízy 5. března 2018
http://www.provazek.cz


Klára Tesařová
Článek otištěn v Kult 04/18
 Přidejte k článku první komentář >> 
Časopis:
Reklama:

Novinky:
Zita Pallavicini
Deník šílené markraběnky
Garamond
Zita Pallavicini, dědička starých šlechtických rodů rakousko-uherské monarchie, popisuje ve své knize historii své rodiny, složitosti života aristokracie, své lásky i slabosti se stejnou vášní a provokativní upřímností, s jakou žije i svůj život. Vyskytují se v ní přitažlivé a velkolepé postavy jako její maminka, nádherná excentrická česká hraběnka s tragickým osudem, nebo naivně poctivý dědeček, který si nechal pomaďarštit příjmení z Pallaviciniho na Pálinkáse, aby ho pak po padesátém šestém stejně popravili. V knize hovoří o „rudé hraběnce“ Katince Andrássy i své velké lásce, knížeti Karlu Schwarzenbergovi.
Reklama:

Odběr zpráv:
Chcete odebírat zprávy? Registrace


Copyright © 2005–2019 Radek Holík
Google+