Hudba

Zveřejněno dne 8. 3. 2018
ROZHOVOR: Dan Bárta. Mezi vrcholy

Jedna z nejvýraznějších tuzemských pěveckých osobností se chystá do Brna. Dan Bárta, který spolu se svým projektem Illustratosphere vystoupí 14. března v Sono Centru, nám při této příležitosti poskytl rozhovor. Jde o člověka vskutku renesančního, jenž vedle svých hudebních a přírodovědných vášní vyniká také svébytným jazykem a košatým slovníkem. Posuďte sami...
 



Máte na kontě hezkou řádku titulů zpěvák roku – neláká vás někdy zbavit se určité nálepky, kterou to s sebou nese, a natočit něco pěkně úpadkového? (třeba i jako recesi)
Já na recesi v samostatném díle moc nejsem, ona sem tak někde vyplave a je jemná, skoro neznatelná. Ironii moc nemám rád, jsem takový „outlocitný“. Ale pokud jde o úpadek, snad v písních „Nemá nižádný význam chtít být stále mlád“ a „Babylon“ jsem upadl, kam až to šlo. No, a přesto, jako součást desky Eskalace dobra skupiny J.A.R., byl i tenhle kus nominován na několik cen v několika cenových kláních. Takže ani úpadek už nepomáhá. Možná bude stačit nepřestat včas...


Čeká vás turné, během něhož zamíříte v březnu i do Brna. V čem bude hudebně (případně i jinak) nové?
Zahrajeme několik nových kusů a všechny, i ty staré, s novým bubeníkem Martinem Valihorou, což bude velmi nové tak nějak celé. Hraje jinak, tím pádem i my se kousek pohneme, neboť jsme těleso, tělo, jehož jednotlivé údy na sebe rády a hbitě reagují, pokud tedy v dokonalém souladu nepředvádějí složitý povinný cvik.

Proč se aktuální turné vlastně jmenuje Mezi vrcholy? Cítíte se blízko vrcholu?

Jednak pojedeme mezi kopci a pohořími po celých vlastech českých a jednak bude celá šňůra mezi naší poslední prací Maratonika a novým, zatím neznámým opusem, tedy vrcholy tvorby. A také předpokládám, že každá sestava hudebníků skupiny, která se snaží hrát organicky, včetně té naší minulé, má nějaký pomyslný vrchol hráčského porozumění, kdy se automatismy a momenty překvapení a rozjívenost a disciplína tak nějak srovnají a hraje to opravdu dobře; tak k němu směřujeme a na něj se těšíme!

Chtěl byste si jako interpret vyzkoušet i nějaký zcela nový styl? Řekněme, že byste si musel vybrat mezi metalem a country – co byste zvolil?
No, možná spíše to country, mnoho jsem se ho nenahrál, není tak fyzicky náročné a tolik hlasité, vejde se do něho spousta blues, je trochu velkorysejší, pokud jde o melodii, jakkoliv ne tak klenuté jako metal. Koneckonců i například takoví věhlasní jazzoví hráči jako třeba Bill Frisell nebo Marc Johnson se k němu hlásí hrdě a sem tam z něj nepokrytě vyjdou. Ale zase třeba takový Jeff Beck, no, je to těžké rozhodování. Ale víte, když máte kolem sebe přesvědčivé a přesvědčené hudebníky, stylu se přizpůsobíte, to je právě to organické hraní. A také country a metal jsou leckdy jen zvukový design, struktura těch písní napsaná na notovém papíře by mohla klidně vypadat víceméně identicky.

Při zpěvu poměrně často užíváte scat. Jde o čistou improvizaci, nebo se to dá nějak dopředu natrénovat?
Našinec má své oblíbené intervaly a části stupnic, které používá, protože tak mu zobák narostl a tak „slyší“. Nacvičit si můžete také leccos, pokud něco hrajete poněkolikáté a víte už, že jsou tam takové  a takové spoje akordů, že je dobře dávat si tady a támhle dobrý pozor, nebo chvilku počkat. Stejně tak se s každým dalším koncertem a s každou další písničkou, kterou se naučíte zpívat „takovou, jaká je“, vaše pole rozšíří a odvaha zariskovat roste, to celé tak nějak se zkušenostmi. Improvizace je vlastně podobná sbíhání kopce v terénu, kameny, pařezy, klády, příkopy – to všechno se nemění, to znáte, neleží v cestě třeba parní stroj, nebo rychle ze strany na stranu kmitající se blikající veselý jelen, jen je jich někdy více, někdy méně, jsou i veliké nebo hustě rozložené, a některé písně, málo platné, vypadají jak les po orkánu, takže je neseběhnete jen tak, někdy se prostě vybouráte. Někdy se pohybujete v jistých mantinelech, jindy spoluhrajete s hudebníky z místa bez přípravy. No, zkrátka vždycky máte uši na stopkách a jste maximálně bdělí, někdy lze snadno předvídat, jindy si raději chvilku počkáte... Když hrajete něco úplně poprvé, natrénováno nemáte, ale to „rozslyšení se“, to čtení toho, co se děje, natrénovat lze, pokud tedy nechcete jen vysílat emoce a reagovat na svá pohnutí, ale účastnit se tvorby formy hudební.

Stává se při scatování někdy, že se člověk sám diví, co to z něj vypadlo?

Občas ano. Pokud je to dobré, říkáte si, že byste rád věděl, jak jste to udělal. Ale ulpívat se nesmí, takže jedete dál, i když, pravda, pokud to struktura hraného dovolí, někdy si to schválně a vědomě zopakujete, abyste sám sebe obohatil, hm, pokud to stihnete. A občas si opravdu nevíte rady, to se taky divíte, někdy se dokonce leknete, že už je to tady, ten úpadek.


Vaše vášeň pro vážky je poměrně dobře známá, někde jste ale zmínil, že vás zajímají také mořští koníci. Proč zrovna oni? Jak k takovému zájmu vlastně suchozemec a Středoevropan dospěje?

Tak, z lásky k určitému tvaru. Mořští koníci jsou vlastně všichni v principu stejní, takovou dobrou, přirozenou množinou jsou, ale každý druh, tedy prvek, trochu jiný. Mořský koník je tvar, tvar ornamentální secesní, elegantní, relativně jednoduchý. No, a tak dále, ovšem čistě hypoteticky, potápět se nebudu.

Přírodovědné zájmy vás přivedly ke studiu aplikované ekologie. Jakými způsoby se podle vás může člověk chovat ekologicky v dnešní společnosti?

Myslím, že hlavně jde o to ekologii v základu rozumět. Kdyby to bylo na mně, založil bych přírodopis na školách právě na ekologii. Ne jako na ideologii o znečišťování planety zlými lidmi, ale jako na vědě. Ekologie je věda o vztazích jednak mezi organismy, jednak mezi organismy a prostředím. Věda o souvislostech to je. Nebo taky věda zabývající se příčinami a důvody přítomnosti organismu tam, kde se vyskytuje. Anebo, proč se tam nevyskytuje, chcete-li. Myslím, že by bylo vhodné, aby měl každý člověk základní představu o kolobězích energií, důležitých prvků a látek v přírodě a o tom, co je ovlivňuje. Alespoň ponětí o statistice a metodách sběru a hodnocení dat. Aby rozuměl, kterak energie v zelených rostlinách vzniká, kde a jak se ukládá, kudy proudí, jak se využívá, vyčerpává, jak se přetváří, kudy mizí a co a jak s tím souvisí. Aby znal, co je a jak vzniká půda. Aby rozuměl základním pojmům, jako jsou biom, ekosystém, diverzita, společenstvo, nika, populace, biomasa, potravní sítě a řetězce, a aby chápal, jakým způsobem fungují a co je určuje, co vymezuje, čím jsou měněny, jak se k sobě mají a tak. Aby chápal, jak do toho všeho vstupuje lidstvo, jaké jsou jeho limity, rizika, výhledy, šance, výhody, závazky, možnosti. A následně, aby trochu povolil, uměl se dohodnout s jinými, kde a proč je docela dobré ustoupit a kde je to naopak neúčelné. Aby trochu uměl číst krajinu. Aby takto poučen rozuměl, že pomocí nějaké základní kázně, která začíná třeba u třídění odpadu, šetření vodou, neplýtvání potravinami a odmítání brutálního zemědělství a končí například u nezpochybňování funkce národního parku, jehož úkolem je primárně zachovat přírodní bohatství, anebo chápání solární energie jako méně zatěžující. Aby se potom mohl, znalý, občansky zodpovědně rozhodovat a vytvářet tlak na vedení státu, čímž by, snad, možná, vyrovnával tlak druhé strany, orientované jen na okamžitý zisk. Aby tak snadno nepropadal dojmům a manipulacím. Aby zbytečně nefilozofoval tam, kde stačí provést pár základních měření. Aby nebyl tak tupý, že by propadl dojmu, že co není užitečné pro něj samotného, je k ničemu. Aby měl trochu soucitu, třeba s těmi mořskými koníky.  Aby se chtěl podílet. Aby zkrátka věděl, kde žije.

Dan Bárta (*1969) Český zpěvák a textař spojovaný se skupinami Alice, Sexy Dancers, J.A.R. či Illustratosphere. Je ověnčený mnoha oceněními, za svou kariéru obdržel vedle 10 Andělů za zpěváka roku také titul „zpěvák čtvrtstoletí“. Velký znalec a fotograf vážek, milovník a ochránce přírody.







Eva Svobodová
Článek otištěn v Kult 03/18
 Přidejte k článku první komentář >> 
Časopis:
Reklama:

Novinky:
Marek Najbrt
Prezident Blaník - DVD
Falcon
Celovečerní film Prezident Blaník vypráví příběh lobbisty Antonína Blaníka, který se rozhodne kandidovat na prezidenta České republiky. Hlavní hrdina Tonda Blaník ohlásil prezidentskou kandidaturu, v kampani slíbil například máslo a lithium do každé rodiny nebo korupci dostupnou pro všechny a sehnal i sto tisíc podpisů. Kandidaturu na Hrad však nakonec nepodal, když se jeho asistentovi Žížalovi nepodařilo doručit včas podpisové archy na ministerstvo vnitra. Přesto Tonda Blaník pokračuje ve snaze zachránit českou zemi a ukázat jejím obyvatelům, jak se mít líp. Celovečerní film navazuje na úspěšný seriál Kancelář Blaník.
Odběr zpráv:
Chcete odebírat zprávy? Registrace


Copyright © 2005–2018 Radek Holík
Google+