Knihy

historie Brna 20. století, Válka, historická místa v Brně

Zveřejněno dne 28. 2. 2015
ROZHOVOR: O Brnu stalinistickém
Málokterá kniha v minulých letech vzbudila mezi Brňany takový ohlas jako útlá publikace Alexandra Brummera a Michala Konečného Brno nacistické, kterou v roce 2013 vydalo nakladatelství Host. Autoři jejím prostřednictvím informovali především mladší generace o minulosti vybraných míst a s nimi spojených osobností v době nacistické okupace.

Podobný cíl si vytkli i v případě dalšího průvodce městem, Brna stalinistického, které se do nabídek knihkupectví dostalo nedávno. Otázky ochotně zodpověděl Alexandr Brummer.

Anonce vaší nové knihy ji popisují jako pokračování publikace Brno nacistické. Dokázal byste shrnout ohlas, který před dvěma lety vyvolala? Které skupině čtenářů se líbila nejvíc?
Reakcí na našeho prvního průvodce jsme dostali hodně. Většina z nich publikaci hodnotila kladně, jako povedenou, užitečnou a taky graficky zdařilou (to poslední byla zásluha grafika Martina Hrdiny). Osobně myslím, že nejvíc se líbila našim vrstevníkům a mladším čtenářům, pro které byla většina informací o Brně za druhé světové války úplně nová.

Zaznamenali jste také některé spíše nespokojené reakce, například z tábora historiků?
Samozřejmě, většinou se ale netýkaly faktografie. Šlo spíš o rozsah textů (někomu se zdálo, že jsou příliš krátké), o výběr míst a témat, a některým se texty zdály jaksi „neukotvené“, bez obecnějšího sjednocujícího rámce. Zpětně nás to mrzelo, ale některé věci se už prostě nevešly. Snažili jsme se držet formy průvodce, nechtěli jsme psát žádné malé dějiny Brna těch šesti let, což by určitě lépe zvládli jiní. No a co se týče koncepce, zdá se nám, že rámec nacistické okupace, totality, byl víc než dostačující. Taky jsme se ale setkali s reakcí, že jsme málo protiněmečtí: poměrně málo jsme se totiž věnovali protinacistickému odboji a současně jsme se snažili poukázat na český díl viny na hrůzách té doby, na kolaboraci nebo podíl na romském holocaustu.

Jak se Brno nacistické prodávalo? Jednalo se o čísla, se kterými jste zpočátku počítali?
Soudě podle toho, že nakladatelství Host má zájem v řadě pokračovat, tak asi dobře. Žádnou představu o počtu prodaných kusů jsme dopředu neměli, původně jsme si dokonce mysleli jenom na formu jakési velmi úsporné brožury. Z úspěchu jsme ale samozřejmě měli velkou radost.

Změnili byste zpětně na útlé, ale informačně bohaté publikaci něco? Zajímalo by mě totiž, jakým způsobem se vaše zkušenosti promítly do podoby aktuálního Brna stalinistického.
Koncepčně bychom asi mnoho neměnili. To máte těžké: vždycky tam může být „ještě něco“. Při přípravě první knihy se nám osvědčilo vybírat nejzajímavější místa spojená s typickými fenomény té doby či osudy konkrétních osob. Prostřednictvím textů a dobových fotografií se pak pokoušíme čtenářům zprostředkovat atmosféru města toho období.

Které historické události obsah knihy rámují?

U Brna nacistického to bylo jednoduché. Začínáme březnovou okupací v roce 1939 a končíme osvobozením Rudou armádou v dubnu o šest let později. V případě druhého průvodce jsme začali únorem 1948 a skončili smrtí Stalina a Gottwalda. Tenhle rámec překračuje jen odhalení sochy Rudoarmějce na dnešním Moravském náměstí a měnová reforma z léta 1953. Oboje jsme tam ale chtěli mít, rozhodně to tam patří.

Dokážete prosím vyjmenovat jména osobností, které jsou pro toto období v srdci Moravy stěžejní?
Především by mělo zaznít jméno Otto Šlinga. Tento dnes už dávno zapomenutý komunista byl v prvních letech po únoru 1948 hlavní tváří politiky KSČ na jižní Moravě. Byl odsouzen a později i popraven v monstrprocesu se Slánským v roce 1952. V čele města, tedy Ústředního národního výboru města Brna, v té době stáli komunisté Vladimír Matula a Bohumil Ubr. První ve funkci hned po převratu vystřídal národněsocialistického „primátora“ Josefa Podsedníka, druhý proslul organizací akce „Občané budují své město“, o které v knize také píšeme. Třeba ve vysokoškolském prostředí se symbolem tohoto období v Brně stal rektor Masarykovy univerzity František Trávníček.

Kterými fakty si myslíte, že Brňany téměř zaručeně překvapíte?
Například asi jen málokdo ví, že ve vile na Hlinkách, kde dnes sídlí konzulát Ruské federace, od konce 40. let fungovala takzvaná Dělnická škola lidové správy, jejímž úkolem bylo vychovávat z dělníků úředníky pro nový režim. Velmi pozoruhodná byla i akce „Mládež vede Brno“ z května 1949. V souladu s dobovým kultem mládí během ní mladí svazáci na několik dní nastoupili do řídících funkcí ve městě. V čele Brna tak stanul cukrářský učeň Josef Novotný. Myslím, že hodně lidí příjemně překvapí fotky, přepjatá oficialita té doby je dech beroucí. Mým osobním favoritem je snímek slavnostně vyzdobeného fekálního vozu, jedoucího po Lidické na prvního máje v roce 1949.

Zvolená doba pochopitelně úzce souvisí s tehdejším všeobecným budovatelským nadšením. Věnujete se i tomuto faktoru doby poválečné?
Samozřejmě. Minimálně v oficiální rovině bylo budovatelské nadšení všudypřítomné a povinné. V knížce máme hesla o brněnských fabrikách, o zušlechťování Mariánského (tehdy Gottwaldova) údolí nebo už zmíněné akci „Občané budují své město“. V jejím rámci Brňané ve volném čase a během víkendů brigádničili na ulicích města, odstraňovali válečné škody, vysazovali stromy, stavěli dětská hřiště a podobně.

Předpokládám, že Brno stalinistické nebude poslední publikací v započaté řadě. Je tomu skutečně tak?
Říkali jsme si, že by tu věc možná bylo dobré po linii totality dotáhnout a udělat ještě normalizaci. Uvidíme, jak to nakonec dopadne.

Na závěr vás chci požádat o krátké představení vlastní i vašeho kolegy. Jak vypadá vaše spolupráce?
S Michalem Konečným se známe ze školy, studovali jsme spolu historii v Brně na Filozofické fakultě. Jsme kamarádi a podle toho naše spolupráce vypadá: knížky jsme vymýšleli u piva a připravovali ve volném čase. Byla to pro nás hlavně zábava.


Alexandr Brummer (*1982) je absolventem FF MU (historie-ruský jazyk a literatura). V roce 2012 ukončil doktorské studium historie, pracuje jako redaktor a učitel ruštiny.

Michal Konečný (*1982) absolvoval FF MU (historie-dějiny umění). Dějinám umění se věnuje také jako doktorand. Pracuje jako kurátor sbírek moravských hradů a zámků v Národním památkovém ústavu.


Ivo Michalík
 Přidejte k článku první komentář >> 
historie Brna 20. století, Válka, historická místa v Brně
Časopis:
Reklama:

Novinky:
Marie Rejfová
Kočka myši nenechá
Mystery Press
Do městečka Brod přichází jaro a Josefína Divíšková hodlá malovat. Plány jí však překazí neočekávaný příjezd syna Vincenta a jeho podivínského kamaráda Kamila. Ve vile nastane poprask, a když se ještě k tomu v místním pivovaru stane zločin a na scéně se objeví komisař Tvrdík, dny klidné dovolené nenávratně končí. Proč byla mrtvola nalezena zrovna ve spilce? Kdo se pokouší sabotovat výrobu piva? Proč se po městě pohybuje vzteklý zubař? A jak se vším souvisí krádeže v hotelu U Křepelků a osoba krásné paní sládkové? Svérázná učitelka Josefína musí řešit dilema – zda je snesitelnější rodinný život ve vile ve společnosti potrhlých příbuzných, nebo policejní vyšetřování po boku nesnesitelně přitažlivého komisaře Tvrdíka.
Reklama:

Odběr zpráv:
Chcete odebírat zprávy? Registrace


Copyright © 2005–2020 Radek Holík
Google+