Lidé

nové album, zpověď, Olympic, Sázavafest, vstupenky, soutěž

Zveřejněno dne 26. 7. 2013
ROZHOVOR: Kohout plaší smrt
Punk-rocková kapela z Liberce s poetickým názvem Kohout plaší smrt vydala tohoto roku své již sedmé CD, tentokrát s názvem Vykřičený muž. Ještě před tím, než se kapela rozjede na letní hudební festivaly, na kterých často a s radostí vystupuje, jsme si povídali o dnešní podobě českého punku.

Kam byste sami zařadili hudbu, kterou děláte? Jaký je to vlastně hudební žánr?
Honza: Já bych naši hudbu kvalifikoval jako hudbu kvalitní s prvky geniality a pronikavou instrumentální vytříbeností, což si o své hudbě myslí každý člen každé kapely a kdo tvrdí opak, bude zatracen. Náš skladatelský recept začíná vždy punkovým těstem, které je dochucováno v rámci výrobního procesu písně dle aktuálního rozpoložení jednotlivých členů souboru.
Matěj: Dá se vlastně dneska ještě vůbec dělit do žánrů? Je to asi punk lízlej tím, co šlo zrovna okolo.
Krtek: Jak je výše řečeno, základem je punk, ale jako celek bych to punk nenazýval. Bohužel se v našich krajích někteří hudební „odborníci“ zasekli na hesle: „Jednou punk, vždycky punk“. Takže ačkoli je v naší tvorbě slyšet i dost jiných hudebních směrů a texty nejsou už vůbec punkově naštvaný, budeme pro někoho i za 20 let ortodoxní agro punk, i kdybychom produkovali monstrózní epický metal křížený symfonickým orchestrem.
Vítek: Poslechni a uvidíš, že je tam opravdu navrstveno spousty žánrů dohromady. Základem je ale asi fakt punk.

Máte své hudební vzory? Ke komu chodíte pro inspiraci?
Honza: Ano, hudební vzory máme a právě k nim (logicky) chodíme pro inspiraci, čili se snažíme sprostě zneužít akordové postupy, melodie, či rytmické libůstky našich idolů a nenápadně je začlenit do výše zmíněného těsta.
Matěj: Ano, ale pro inspiraci k nim moc nechodím, protože hudbu skládá Krtek s Honzou. Ovšem, co se týče pěveckých aranží, líbí se mi co nejvíc hlasů nahodile přes sebe nazpívaných.
Krtek: Někde na YouTube jsem viděl video, kde jakýsi umělec tvrdil, že kdo nemá písničku na konkrétní čtyři akordy (které už bohužel nevím), tak neudělá velký hit. A jako důkaz zahrál na ony čtyři akordy za sebou asi 15 světových hitů od Queen přes U2, Led Zeppelin až po současný hudební hvězdy. Takže každý se někde „inspirujeme“. Ale konkrétně já mám fakt rád Slayer, Rancid, NOFX, SOAD a textově momentálně Nohavicu s Klusem, případně Kryla. Jsem vlastně takový metalovo-punkovo-folkový kříženec.
Vítek: Já se pohybuju od popíku zpěvačky Anouk po například Madball, či velice zajímavý Refused. Poslední kapelu jsem viděl nedávno naživo a to co tam předvedli, to byl opravdu masakr.

Navazujete v něčem na sociálně-politickou ideu punku, nebo jde prostě jen o muziku?
Honza:
Tohle je asi nejsofistikovanější variace otázky: „Jste punkáči?“ Pro mě byl punk vždycky primárně muzika a volnost skládat si, co chceme, protože čím větší hovadinu složíme, tím větší je to punk, ne?
Matěj: Myslím, že i přes pokročilý věk kapely i kapelníků máme pořád něco z punkové nálady.
Krtek: Sociální idea? Nedělám, nemám a nadávám na ty, kdo dělají a mají (po létech v punkové „scéně“ o tom mám celkem přehled, i když nic se nedá samozřejmě generalizovat, existují čestné výjimky). U politické stránky věci je to trochu složitější. Ale v dnešní době se jedná skoro už o pouhý zhudebnění hospodských keců ožralých štamgastů, kteří každý den dokola nadávají na politiku. Kdyby mělo být probírání politických témat známkou punku, byla by punkáčema nadpoloviční většina občanů ČR, případně EU a světa. Ale punk je pro mě převážně pocit svobody a určitého volnomyšlenkářství.
Vítek: Asi jenom o muziku.

Jste tradičním hostem mnoha letních festivalů. Kam se chystáte letos?
Matěj: Jejej. Benátská noc, Altros Lovosice, Přeštěnice, Mimofest, Štěrkovna a určitě i další.

Kapela dlouho hledala stálou podobu svého složení. Vaše poslední CD Vykřičený muž jste ohlašovali coby desku, kterou jste poprvé nahrávali se stejnými členy jako desku předchozí. Máte teď tedy už definitivní členskou „základnu“?
Honza: Jojo, byla to taková kohoutí revoluce. Doufám, že v nastoleném trendu budeme hrdě pokračovat.
Matěj: Taky v to doufám, ale cesty páně jsou nevyzpytatelné.
Krtek: Doba je turbulentní, ale taky se přikláním k názoru, že by bylo dobré zůstat člensky stabilní.
Vítek: To se nedá nikdy říct. Já se například budu stěhovat na Měsíc, ale ještě nemám stanovený termín.

Na přebalu desky k Vykřičenému muži zdravíte mnoho českých kapel známých i méně známých? Jaké jsou u nás vztahy mezi konkurenčními kapelami?
Honza: Vždy to závisí na poměru dvou základních ingrediencí, kterými jsou přátelství a rivalita. Rivalita je bohužel dána množstvím kapel, které neustále narůstá, zároveň však nenarůstá počet punkáčů, ale obecně se kapely kamarádí a společně fňukají, že nechodí lidi.
Matěj: Řekl bych, že všeobecně jsou dobré. Samozřejmě, jsou kapely, které jsou vám blíž. A naopak.
Krtek: Existuje vtip: „Potkají se dva muzikanti a nepomlouvají třetího“. Asi takhle to vypadá. Ale vážně, jsou i kapely, který máme opravdu rádi a nepomlouváme je.
Vítek: Jak se kterou. Ale obecně se dá říct, že jsou vztahy dobrý.

Vládne ve vaší kapele demokracie, nebo máte lídra, který má právo veta?
Honza: Jak vidno z našich odpovědí, v kapele vládne spíš anarchie, jakmile kterýkoli člen dostane příležitost žvanit, tak žvaní, seč mu huba stačí. Tvorba písní probíhá v rodinné atmosféře demokratické diskuse a tajného hlasování.
Matěj: Právo veta máme všichni, ale šetříme s ním.
Krtek: Já bych spíš řek, že máme to štěstí, že většinou máme na věc podobný pohled, případně je každý ochoten vyslechnout názor druhého a před vyjádřením nesouhlasu navrhovanou variantu vyzkoušet. Myslím, že jsme se to naučili za ta léta v zájmu vnitrokapelních vztahů.
Vítek: Máme demokracii. Ta je samozřejmě limitována nemohoucností hraní na nástroj toho druhého…

O čem jsou vaše písně?
Honza:
Z mého pohledu jsou o vjemech a podnětech, jimiž nás obšťastňuje okolí.
Krtek: Ano.
Vítek: O všem možném.

Z čeho vycházíte při psaní textů?
Krtek: Momentální inspirace. Zjistil jsem, že úplně nejtěžší je najít téma, o kterým stojí za to napsat písničku. Najít něco, o čem jsem ještě nepsal a případně něco, co není už moc profláklý. Např. se až na výjimky vyhýbám ryze politickým textům, protože všechno už bylo tisíckrát řečeno a navíc bych jenom opakoval, co už stejně ví celý národ. Pak už je to určitá forma slohové práce.

Ve svých textech, ale i na webu vystupujete jako lidé, kteří si dělají legraci ze všeho a ze všech. Je vám něco „svaté“?
Honza: Asi jedině ten Grál, co ho Hanks po vyčerpávajícím dobrodružství našel.
Matěj: Jedině ten Hanks.
Krtek: S Tomem.
Vítek: Já si jsem svatý!

Jak vznikl název kapely Kohout plaší smrt? Souvisí nějak s Halasovou básnickou sbírkou?
Matěj: Jako obvykle vše souvisí se vším, tak i náš název okrajově souvisí s onou sbírkou. Ovšem v našem podání je spíše o jakousi slovní hříčku.

Co vás čeká v nejbližší době? A kdy se dočkáme další desky?
Honza: Festivaly, jupí! Neuplyne mnoho vody a začneme se navzájem prudit s novými písněmi a nepřímo úměrná intenzitě tohoto prudění bude časová prodleva do další desky.
Matěj: Dávám přednost srovnání, že vydávání desek je jako technická kontrola. První rok se radujete, že jí máte, a další rok už se jen tvrdě připravujete, že vám propadne a bude potřeba obnovit. A holt někdy nějaký vadný článek je třeba vyměnit. Tak už to v motorismu bývá.
Krtek: V úplně nejbližší době nás čeká premiéra prvního videoklipu z Vykřičeného muže a účast na kompilaci k dvaceti letům existence kamarádů Heebie Jeebies.
Vítek: Třeba bude konečně teplo, takže hlavně hraní bez kulichů a rukavic.


Kapela Kohout plaší smrt vznikla na podzim roku 1996 v jedné studené liberecké garáži. Dodnes má na kontě sedm hudebních desek (Mějme se rádi, Nic víc nic míň, Samý nový věci, Kurník šopa, Duševní výluka, Hužva, Vykřičený muž). V současné době se počet členů kapely ustálil na čtyřech: Matěj (zpěv), Krtek (basa, autor textů a hudby), Honza (kytara, hudba), Vítek (bicí).


Hana Řehulková
Článek otištěn v Kult 07/13
 Přidejte k článku první komentář >> 
nové album, zpověď, Olympic, Sázavafest, vstupenky, soutěž
Časopis:
Reklama:

Novinky:
Jiří Žáček
Nové hrůzostrašné pohádky - audiokniha
Tympanum
Děti, které se rády bojí doma pod peřinou, se mají na co těšit! Josef Somr opět vypráví o dracích, loupežnících, jednoočkách, trojočkách a dalších strašidelných bytostech. Ale buďte bez obav – Jiří Žáček svým výběrem textů a jejich dokonalým převyprávěním nikterak nepřekročil hranice laskavosti pohádkového světa, které už dlouho posouvají tvůrci různých animovaných televizních příběhů určených dětským divákům za únosné meze. A navíc, dává nám nahlédnout do pokladnice lidové slovesnosti různých národů Evropy s poznáním, že pohádky vycházející z osobitosti jejich kulturních tradic si jsou velmi podobné.
Reklama:

Odběr zpráv:
Chcete odebírat zprávy? Registrace


Copyright © 2005–2017 Radek Holík
Google+