novinka, premiéra, kritika, nové album, poslouchat, ke stažení,

Kořeny legendárního ostravského bandu sahají až do druhé poloviny 80. let, kdy vznikl ze skupin U238 a B Komplex. Lví podíl na jeho originálním hudebním a textovém konceptu měl vždy Radek Pastrňák, patrně nejvýraznější osobnost kapely – kytarista, skladatel, zpěvák a druhý zakládající člen. Nejinak tomu je i v případě nové desky.

Jak sám tvrdí, náměty na písničky často sbírá přímo na ulicích a v hospodách, když poslouchá, o čem si lidé vyprávějí. A tak se na Duperele například dozvíte, že Paul McCartney prodal v Opavě basu. Z podobného zdroje nejspíš čerpají i tradiční groteskní intermezza jako Dupať nebo Kuřátko od maminky (k němuž se podávají „zlaté pomfritky“).

Této desce je vlastní (stejně jako kapele samotné) stylová a zvuková pestrost, kdy zejména dechy a piano občas přitlačí na jazzovou notu. Ale tím to nekončí: Maseuko, zpívané v jakémsi slezském nářečí, vyladili hudebníci bluesově. Pak jsou tu Včil a Píseň práce, klasické songy „made in Buty“, tažené kytarou v příjemném tempu a s nakažlivým refrénem. Skladba Ping pong je zase mistrovským příkladem toho, jak v hudbě využít nehudební ruchy – míček na stolní tenis v ní posloužil jako skvělý rytmický prvek. Ale Buty samozřejmě nejsou jenom humor. „Vypadá to, že nám hudba upadá,“ zaznívají pochmurné obavy v písni Áú.

Ostatně, celé Duperele sama kapela charakterizuje jako „ne vždy prvoplánově popově jednoduché songy k naší ne vždy křišťálově čisté době“. Těžko to vyjádřit líp.


Duperele
Buty
Supraphon, 2012