druhé vydání, nevěra Ludvíka Vaculíka, Morčata, emigrace, komunismus

Pozice Madly Vaculíkové je v rámci hlavního objektu knihy nesmírně nevděčná v tom, že se o její osudy mohou čtenáři zajímat buďto jako o zprostředkování života spisovatele Ludvíka Vaculíka, nebo díky zálibě v pikantnostech ze života slavných. Madla Vaculíková čtenářům s ledovým klidem splní obojí. Místy až prostá věcnost jejích odpovědí dává v kombinaci s uctivou zvědavostí Pavla Kosatíka záruku, že se bude jednat o rozhovor osobní a upřímný, který ale zároveň neustrne jen v ryze soukromé rovině ani nebude nucen rozebrat každé téma až na dřeň.

Koncepce knihy odpovídá chronologii života Madly Vaculíkové, některá témata pak Pavel Kosatík vyjmul do více ucelených rovin – např. o takřka nucené emigraci svého nejstaršího syna se Vaculíková nezmiňuje v souvislosti s rokem 1968, ale mluví o ní až v závěru knihy, ve které jí dává Kosatík prostor k bilanci sebe sama jako matky.

I přes svou korektnost Pavel Kosatík nezasahuje do cenzury žádných nepříjemných témat, která jsou v životě Madly Vaculíkové tvořena především mileneckými vztahy jejího manžela, a ona sama s až obdivuhodnou snahou o objektivitu a odstup odpovídá i na otázky, které by jiného člověka dokázaly minimálně znejistět.

Druhé vydání je doplněno o jakýsi doslov, obsahující aktualizaci posledních deseti let, v němž Madla Vaculíková bilancuje především současnou politickou situaci a názory na vývoj společnosti, které zastávala na konci rozhovoru v roce 2002.


Já jsem oves. Rozhovor s Pavlem Kosatíkem
Madla Vaculíková a Pavel Kosatík
Dokořán, 2012