Na albu rozhodně nehledejte odpověď na základní otázku punku – to, zda je živý, či ne. Naleznete zde ale spoustu zajímavých výpovědí o jiných veskrze velice důležitých věcech. O předurčenosti smyslu života bobra, o využití cestování časem k zabránění nehody s volně ležícím psím exkrementem nebo o vztahu králíka a hospodáře.
Metaforické vyjadřování s vtipnou nadsázkou je velice silná stránka celého alba (ostatně stejně jako i předchozích „kohoutích fošen“). Je to právě způsob, jakým volí a zpracovávají svá témata, který je posouvá za hranice klasické žánrové škatulky a zároveň z nich dělá punkery par excelence. Jejich písně minimálně odrážejí punkovou filozofii a lá „No future“, ale celým albem se line kritika současných společenských poměrů a mezilidských vztahů. Se stejnojmennou sbírkou Františka Halase spojují skupinu témata deziluze, smyslu života ve společnosti řízené kdo-ví-kým a odporu vůči pseudo-pacifistickému alibismu většin ve vztahu k problémům, které se jich přímo netýkají. Jen jsou podstatně veselejší a vtipnější.
Hudebně lze album zařadit do oblasti crossoveru s dominantním vlivem punku. V prvé řadě se ale jedná o poctivý a hutný a zároveň melodický big-beat. Je příjemné poslouchat (napříč již vydanými alby) jak, již od počátku obstojní muzikanti, rostou a hrají s čím dál větší lehkostí. A co je velice milé, album nestačí slyšet jen jednou.
Hužva
Kohout plaší smrt
Šopa, 2011
Copyright © 2005–2013 Radek Holík