Vhrsti, Už se nebojím tmy, děti, dětská literatura, Mladá fronta, kniha, recenze

Stav na našem knižním trhu byl svého času dosti tristní. V porevolučním kvasu vydával kdekdo kdeco, a taky to tak vypadalo. Banální nápodoba disneyovské poetiky a zoufalá úroveň překladu, kdy jsem si jako dospělý často lámal hlavu, co to chtěl autor či autorka říci.
Naštěstí se časy mění a dobře nám tak. Po období návratu reprintů s klasiky žánru se na trh dostaly i původní nové věci. Tradice české ilustrace nebyla zapomenuta. Vtipně na ni navázali, dnes už bezmála také „klasici“ jako například Michal Cihlář nebo Lucie Svobodová, a za mořem nás velmi dobře reprezentuje Petr Sís.
K těmto by se jistě zakrátko mohl přidat zatím nový a tak trochu tajemný autor Vhrsti. Jeho zatím první knížka Už se nebojím tmy slibuje mnohé. I když se autor pohybuje i ve sféře komiksu, je knížka poměrně cudná a poetická. Kromě několika úvodních obrázků, na nichž si malý hrdina knížky Štěpán představuje možná noční nebezpečí, která na něj číhají v jeho pokojíčku, se zde komiksových klišé nedočkáme. Žádná laciná snaha „přiblížit se současnému malému čtenáři“, tak jak to umí fantasy literatura a Hollywood, který z této literární inspirace později vždy kořistí. Ne, ne. Noční můry máme přece každý, natožpak takové malé dítě. Vzpomeňte si na sebe. To já, když jsem byl malý...
Zkrátka autor mě zaujal. Jeho kresebný rukopis je vyzrálý, pochopitelný i pro děti. Vždyť hlavně jim je přece kniha určena. A rodič se při čtení svým dětem (nejlépe v postýlce před usnutím, že?) také nebude nudit. Možná, že se vašim dětem po přečtení této knížečky špatné sny nepřestanou zdát, takovou moc nemá ovšem žádná kniha. Nicméně tmy se budou bát o maličko míň. A to na první knížku mladého autora není málo.
Takže, pane Vhrsti, držím vám palce na příště.

Vhrsti: Už se nebojím tmy
Mladá fronta, Praha 2007