Lidé

rozhovor, martin havelka, gastronomie, herec, kuchyně

Zveřejněno dne 5. 4. 2007
ROZHOVOR: Největší hlad herce je „být dobrej“

Je rozený Rak a když není Martin Havelka zrovna hercem z Brna, řezbářem či fotografem, tak je náčelníkem Siouxů – Kulhavým Jelenem. K jídlu má blízko už proto, že je z oboru. Jeho vztah k poživatinám všeho druhu, ale také k životu je velice inspirativní.



Prý vás do prstu kousl žralok. Koušete vy rád do žraloka? Mně moc nechutná a údajně je jeho maso v některých přímořských zemích považováno za podřadné.
Žralok mě už jenom žužlal, protože jsem ho zakousl už pod vodou, ale ruce si okusuji tajně neustále. Doporučuji mast z marihuany, která odstraňuje všechny kosmetické nedostatky...

Máte v Brně své oblíbené místo, „osvěžovnu“, kam chodíte zahnat hlad a žízeň?
Pokud chci zahnat pocit hladu, vařím pro celou početnou rodinu, a pak si s pomocí ingrediencí prožiji osobní kulinářský orgasmus. Jinak popíjím přiměřeně doma po práci a ještě jinak – zastavím se někdy na paňáka v Dé Café se Šárkou a vypijeme ho tajně pod pultem.

Teď už jste (doufám, že se neurazíte) usazený otec dvou synů a dcery, který si možná raději povídá s tím dřevem. Ale co noční život? Zažilo Brno vaše neklidné mládí?
Noční život přímo miluji, ale problém je s ranním vstáváním. Takže oproti dřívějším akcím, kdy jsem v noci na Špilberku maloval jako první v Brně pomník panu Lennonovi a pak jsem byl odvezen na záchytnou stanici s tím, že jsem poškodil historickou pamětihodnost, už jsem se omezil jen na skromné výpady do nočních parků se psem na vycházku.

Schází vám jako náčelníkovi kmene Siouxů v Brně nějaký typ restaurace?
Ta, která tu chybí, čeká na mne, abych ji založil – chodím do jedné indiánské v Praze na Synkáči (náměstí Bratří Synků – pozn. redakce) a nemohu si stěžovat…

Máte svou oblíbenou krmi, které nikdy neodoláte?
Jsem velice loajální v tom, čemu neodolat. Jím velice rád pokrmy, které mají smysl, stejně jako divadelní představení. Jsem poživačník a když se manželce zadaří něco na plotně, jsem stejně rád, jako když se podaří něco na naší divadelní scéně. A pak jenom slastně mručím, ale to není nic nového pod sluncem.

Řekla bych, že jste docela gurmán. Jaké jídlo rád vaříte hostům, pokud chcete, aby ještě někdy přišli?
Gulášek, klobásky, špíček, trochu slivovice a mých lektvarů a pak nechtějí odejít. Ve finále návštěvám ještě vnutím muziku na CD a pak jsem blabla – jako svoje matka.

Na jakém víně si pochutnáte? A při jaké příležitosti?
Na červeném a kdykoli, jen před prací ne, protože mi stačí jen slza před a začnu úplně jiný příběh. Takže vše jen po výkonu a pak je to na čas, protože uvažte… jak dlouho budeme mrtví a jak krátce jsme na světě.

Pamatujete si váš poslední – neobvyklý kulinářský zážitek?
Nechutný konec, ale začátek přímo skvostný. „Cete palivy, cete odne palivy?“ „Jo, cu“ – a tak mně to udělali. A já jsem pak pejskovi v parku při venčení nestihl vysvětlit, že to není doma na záchodě a že si ani nestahuji kalhoty…

Má herec opravdu často hlad? Jaký má vlastně hlad herec?
Myslím, že nejde o krajíc chleba, jde spíše o práci, po které herec hladoví. A není to pár vajíček a špek, ale je to potlesk a vyprodané hlediště a možná k tomu pár kšeftů, aby bylo na doutníčky. Ale největší hlad herce, jak já to vidím, je „být dobrej“, a to bez toho, abych někomu vlezl do p... a nedej Bůh, aby tam už byl někdo jiný.

Máte rád rauty po premiérách? A ty fronty na kaviár?
Mám v úschově fotodokumentaci o lidech a zvířatech, když se blíží ke kořisti, a velkou část tvoří lidé, kteří se na rautu blíží ke svému chlebíčku. Jak vysouvají čelisti a přes oko jim jede to divné bělmo – je to skoro do bulváru. Ale pravdou je, že asi přehodnotím složku o lidech a zvířatech na složku o zvířatech a lidech.

Pamatujete si na nějakou roli, ve které jste musel hodně jíst? Co pojídáte jako Salieri – milovník Venušiných ňadérek a podobných lahůdek?
Pamatuji si své herecké začátky na Provázku, kdy jsem měl osm set čistého měsíčně a po představení Pezza versus Čorba jsem chodil dojídat zbytky po dortové válce, kterou končilo představení. Jinak jako Salieri jsem už dlouho nic nejedl, ale jenom proto, že se to už dlouho nehrálo… Naposledy si spolu s Petrem Gazdíkem a Petrem Štěpánem pochutnáváme v Čarodějkách z Eastwicku jako Darryl van Horn na čerstvých třešních z Tasmánie a je to velice osvěžující.

Dělal jste už téměř všechno. Nechtěl byste mít vlastní restauraci?
Tomu se říká kozel zahradníkem. A víme z historie, že nedělá dobrotu, když si herec otevře svoji restauraci, takže zatím ne. Ale jsem v očekávání, protože mladší syn letos maturuje jako kuchař a já sám jsem vyučený číšník. Takže až se dostaví renta po náhle se objevivším příbuzném z Havaje, tož pak snáď...

Co má nejraději vaše dcera? A pes?
Je to blbý, ale mám pocit, že oba mají rádi mě. Jen se musím neustále učit, jak tu lásku rozdávat, ale to se musíme učit všichni, protože lásku je třeba rozdávat neustále. Protože bez lásky není nic ... SINE AMORE NIHIL.

Vaší nejnovější rolí je Darryl v Čarodějkách z Eastwicku. Role pro vás docela šitá. Co vás ještě čeká do konce sezony?
Čeká mě rozhovor s Jackem Nicholsonem, takže jsem začal intenzivně navštěvovat kurz angličtiny. Do konce sezony jsem chtěl se ženou navštívit Paříž u příležitosti našeho dvacátého třetího výročí svatby a zapálit svíčku v kostele na „Sakre Kér“ za všechny naše blízké, ale zase nic, protože na to nebudeme mít. Dcera Emilka chce ve svých čtyřech letech počítač a psát básně. A ředitel Standa Moša mě chce do inscenace Markéta Lazarová. Už vlastně nezbude sil, protože je jen divadlo, a potom už jenom smrt – nic zajímavějšího neznám...


MARTIN HAVELKA
Herec, působil v Divadle Husa na Provázku, v Národním divadle Brno a od roku 1999 účinkuje v Městském divadle Brno. Vidět jej můžete také na scéně pražského Divadla Na Fidlovačce. Z rolí: Collot de Herbois (Chameleon), Haimon (Antigona), Ferda Plzák (Zahradní slavnost), Jindřich II. (Tomáš Beckett), Nešťastlivec (Les), Che Guevara (Evita), Berger (Hair), Přemysl (Libuša), Tybalt (Romeo a Julie), Lujko Zobar (Cikáni jdou do nebe).

Foto: archiv M. Havelky


Markéta Havelková
Článek otištěn v Menu 01/07
 Přidejte k článku první komentář >> 
rozhovor, martin havelka, gastronomie, herec, kuchyně
Časopis:
Reklama:

Novinky:
Kolektiv autorů
Džungle
Rebo
Knížka Džungle děti provede nejzajímavějšími tropickými pralesy planety a představí jim jejich zvířecí obyvatele. Malí přírodovědci tak zjistí, že ačkoli džungle v různých koutech světa možná vypadá na první pohled podobně, ve skutečnosti je každá z nich jedinečná a plná zajímavých zvířat, jaká jinde nenajdou.
Reklama:

Odběr zpráv:
Chcete odebírat zprávy? Registrace


Copyright © 2005–2019 Radek Holík
Google+